Mediace partnerských sporů je někdy tak trochu jako loupání cibule...

Nejprve potřebujete odstranit několik vrstev komunikačních slupek ve formě nahromaděných drobných sporů a křivd, abyste se dostali k jádru sporu. Toto jádro leží většinou v hlubších vnitřních obavách, zraněních.

Odlupování vrchních slupek není tak nepříjemné, jsou to spíše každodenní banální témata, kterými zakrýváme ta citlivější, o kterých se hůře mluví, která jsou osobnější. A podobně jako u loupání cibule, slzy se objevují hlavně až při odhalování spodních vrstev, niterních a více zraňujících. Když se to podaří, tak v tu chvíli před sebou stojíme odhalení, zranitelnější. V tu chvíli současně dovolujeme partnerovi, aby nás chápal ve své celistvosti. Takový jsem, taková jsem. Můžeš, ale i nemusíš mě tak přijmout.

Když se vidíme navzájem ve své celistvosti, umíme pak i lépe chápat potřeby druhého. A snáze tak hledat řešení vyhovující oběma, namísto abychom soupeřili, kdo bude mít pravdu, kdo zvítězí. To se pak v mediaci dostáváme ke kroku dalšímu - společnému hledání a tvorbě řešení...