Emoce v konfliktních situacích? Jde s nimi pracovat.

17.05.2021

Co vás jako první napadne, když se řekne konflikt? Řada z vás odpoví Emoce. Opravdu, emoce hrají v našich sporech podstatnou roli a dokáží rychle vygradovat. Jsou v podstatě součástí každého konfliktu a jsou takovou užitečnou kontrolkou toho, že ještě něco nevyřčeného visí ve vzduchu, že ještě něco důležitého je potřeba dořešit.
Co můžeme udělat, když hněv nebo třeba strach ovládnou druhého člověka, abychom se s ním dokázali domluvit? Přečtěte si několik užitečných tipů:

  1. Přijměte emoce toho druhého. Může se to zdát jako banalita. Ale schválně, vzpomeňte si, co se vám honilo naposledy hlavou, když se váš blízký začal rozčilovat? Cítili jste se otrávení, že se už zase vzteká, nebo měli strach, co jste udělali špatně... A v duchu hledali už protiútok či výmluvu...
    Zkuste v tu chvíli vypnout přemýšlení nad tím, co byste měli udělat, jak bude vypadat vaše obhajoba nebo protiútok. A soustřeďte se na toho druhého. Ty emoce jsou jeho a je v pořádku, že je v tu chvíli má. Vysílá tím signál, že se necítí dobře a nejspíš něco potřebuje. V prvním kroku vám toto vnitřní přepnutí pozornosti k druhému pomůže, abyste nespustili protiútok a vše ještě více nevygradovali. A dokázali se díky tomu dívat na situaci racionálněji a klidněji.

  2. Pojmenujte emoce nahlas. Například: "Vidím, že tě to naštvalo." "Jsi zklamaný, protože jsme museli tu dovolenou zrušit." Když to druhý uslyší, tak se mu uvnitř uleví, neboť mu tím dáváte najevo, že jste si jeho emocí vědomi a přijímáte je. A současně mu je tak pomůžete nahlas zvědomit a lépe odžít. Dokáže pak přesunout svou pozornost směrem k hledání možných řešení a bude schopen slyšet vaše případné návrhy a vysvětlení.
    "Ne, nejsem zklamaný, pěkně mě to štve." A když se do jeho pocitu netrefíte a odpoví vám třeba takto? V pořádku, nebojte se splést. Buď vás sám opraví nebo to zkusíte podruhé.
    Záleží samozřejmě i na tónu. Ten by měl být neutrální, komunikujeme nejenom slovy samotnými.
    Může se vám to zdát nezvyklé a nepřirozené, ale vyzkoušejte to.

  3. Pusťte se do práce směrem k řešení. Jakmile uděláte první kroky směrem k emocím druhého, můžete začít společně pracovat na hledání řešení. Je důležité nezůstávat v minulosti, hledat viníky a kdo má či nemá pravdu. Minulost nezměníte. Dejte prostor jak návrhům protějšku a vyslechněte je, tak i vaším potřebám a řekněte je nahlas, aby bylo řešení dobré pro oba. Pokud se vám budou do debaty vracet emoce, nebojte se jich, pomohou vám, abyste nezapomněli něco podstatné.

Co když se ale setkám s někým, kdo bude zkoušet hrát na mé city?
Držte si pevně, ač laskavě, své hranice.
Třeba když se bude ten druhý hněvat nebo chovat ublíženě dál a dál a přenášet zodpovědnost za své pocity na vás...
Ukažme si to na příkladu: Vaše dítě se začne rozčilovat a křičet, že chce dělat něco, co teď ale není možné. Dejte mu pochopení pro jeho zklamání a pomozte pojmenovat jeho pocity nahlas a navrhněte, že najdete společně jiné řešení, které je teď možné. Pokud se bude i dále vztekat a zkoušet, zda by nešlo vás "ukecat" tímto způsobem, vytrvejte trpělivě, aniž byste přinášeli vy sami silné emoce, jako třeba vztek, přikazování, utěšování. To je pro dítě signál, že jste se naladili na jeho emotivní "hru" a může ji dále rozehrávat. Když však v klidu vyčkáte, nebude mít najednou s kým hru na emoce hrát a postupně se ztiší a otevře k domluvě.
Do takového vzorce si pak klidně zasaďte situaci s kýmkoliv dospělým, neboť tyto hry hraje řada lidí dál i v dospělosti. Ne vždy to bude samozřejmě tak snadné, pro běžné denní situace však velmi nápomocné.

Co dodat na závěr? Berte tyto tipy jako možnosti k prozkoumání a tréninku. Je normální, že ne vždy se vám podaří zůstat sami v klidu, no vytrvejte a zkoušejte to znovu.